PF 2021

Rok se s rokem sešel. Opět přichází čas rekapitulací a nadějí, že se v tom novém něco změní k lepšímu.

Navzdor coronaviru se v roce 2020 některé věci celkem povedly. Například jsem se konečně odhodlala zúčastnit se psacího workshopu pořádaného Městskou knihovnou v Praze. Lockdown mi paradoxně pomohl, protože díky němu celý probíhal trochu jinak – jak už tomu napovídal název Seď doma a piš.

Ač nám bylo opakovaně zdůrazňováno, jak skvělá bývají „poworkshopová posezení“ – kde se toho často probere ještě mnohem více, než v tomu určeném čase – musím přiznat, že mě to takhle možná vyhovovalo o něco víc. Přestože mě opakovaně zlobila technika. Znáte ten pocit, když jste pro jistotu připojeni na dvou zařízeních a ony spadnou obě zároveň? Obávám se totiž, že se svojí společenskostí a dojezdovou vzdáleností bych o tyhle kratochvíle stejně přišla. Takhle jsem mohla nové lidi oťukat z „bezpečné vzdálenosti“. Ano, čím jsem starší, tím se ze mě víc a víc stává drak poustevník, který se musí odhodlávat k opuštění sluje. Teď už ale vím, že s těmito lidmi bude rozhodně stát za to i setkání naživo. I když to znamená, že musím vylézt z jeskyně. 😀

Kromě toho jsem se opět postupně začala vracet ke čtení. Po letech studia, kdy jsem se cítila téměř provinile, když jsem vzala do rukou beletrii, to byla příjemná změna. Ač pořád nejsem ve své knihožraločí formě, věřím, že jsem už na dobré cestě.

Minulý rok mi taky dodal větší sebedůvěru v kuchyni. Protože jsem zjistila, že i navzdor chybám (poměry ingrediencí, teplota pečení…) se moje výtvory dají jíst, jsou celkem chutné a v některých ohledech mi možná vlastně vyhovují více než ty podle původních receptů. 😀

Sečteno, podtrženo – ač se jistý virus velmi snažil – nedokázal loňský rok zničit úplně. Tak ať mu to nevyjde ani napřesrok.